Local church in Brno is group of christians working for practise faith according to biblical principles.
We do not belong to any denomination.
We awaite near coming of Lord Jesus for His church – the bride, which will be taken into His Father´s house – into heavenly mansions. Therefore in this time we invite people for wedding, Lamb´s wedding.
Those, who were initially invited – Jews, they didn´t accepted Jesus. Those, who have accepted Jesus as their Lord and Saviour should say together with Holy Spirit: Come !
However, many christians love this world and they have other priorities today, their hearts burn more for partner of life, own children, pets, career, property, hobbies, desires and pleasures of flesh, comfort or luxury. Or, they rather long for recognition, power and own glory. By doing this they displace Jesus to lower importance.
They make excuses like those described in parable about wedding, which was told by Jesus Himself and is written in gospel of Matthew in chapter 22.
Bible says about them: Wedding is prepared, but those, who were invited, refused to come and so they become unworthy to take part at the wedding banquet.
BIBLE
Věříme, že celá Bible je inspirovaným Božím slovem a že Boží muži byli „vedeni Duchem svatým“ k napsání každého slova Písma. Bible je tedy v původních spisech bez jakýchkoliv chyb. Bůh Bibli nadpřirozeným způsobem zachoval a teď je nám jedinou a absolutní autoritou ve víře a v životě a slouží k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti (2 Tm 3,16-17; 2 Pt 1,20-21). Bible je absolutně pravdivá, spolehlivá a důvěryhodná. Věříme, že Bible – Boží Slovo má být vykládáno doslovně s pravidly gramatiky v jeho historickém kontextu, což vede k doslovnému výkladu stvoření za 6 dní v Genesis (Gn 1,1-31). Věříme, že existuje jen jeden správný význam Písma, který však může být aplikován mnohými způsoby.
BŮH (TROJICE)
Věříme v jediného Boha (Dt 6,4), který existuje ve třech osobách (Otec, Syn a Duch svatý) (Mt 3,16-17; 28,19; J 1,1.14; 10,30; Sk 5,3n; 2 K 13,14). Každá z osob Trojice je plně božskou bytostí, má všechny Boží vlastnosti i Boží podstatu a plně si zasluhuje naše uctívání a službu.
BŮH (OTEC)
Věříme, že Bůh Otec je první osobou Trojice, že je věčný, neměnný, všemocný, vševědoucí, plný lásky a moudrosti, dokonale spravedlivý a svatý. Věříme, že je svrchovaným vládcem vesmíru a udržuje ho při životě. Je Otcem našeho Pána Ježíše Krista a Otcem všech opravdu věřících lidí (Gn 1,1-31; Ef 4,6; J 1,12-13; 5,19-21; 17,1-5; Iz 40,21-28; 43,10-13; 46,8-11; Ř 8,14-16).
BŮH (SYN)
Věříme, že Ježíš Kristus je druhou osobou Trojice a má stejné božské vlastnosti jako Otec. Otec stvořil všechno skrze Jeho Syna, Ježíš Kristus (J 1,1-3). Je to jediný Boží Syn, který se stal tělem (J 1,14.18; 3,16), aby lidem ukázal Boha (L 1,10-35; F 2,5-8; K 2,3.9), aby naplnil proroctví a stal se zachráncem a spasitelem ztraceného světa (Mk 10,45; Sk 2,22-24; 4,12; Ř 3,21-28). Když se Ježíš stal člověkem, nepřestal být Bohem, a proto je navěky člověkem a Bohem zároveň v jedné osobě (J 1,1.14.29; 10,30-38).
Ježíš byl zázračné počat z moci Ducha svatého a narodil se panně Marii (Mt 1,18-25). Poté žil dokonalý život bez hříchu a zemřel na kříži jako zástupná, vše přikrývající oběť za všechny hříchy všech lidí v dějinách (Ř 3,25-26; Žd 10,5-14; 1 P 2,24; 3,18). Byl pohřben, vstal z mrtvých v těle a v tomto oslaveném těle vystoupil do nebe (L 23-24; Sk 1,9-11). Tam sedí po pravici Boha Otce a vykonává přímluvnou službu (Žd 1,3; Ř 8,34; 1 J 2,1). Ježíš se vrátí v těle a všichni lidé jej uvidí. Poté ukončí lidské dějiny a dovrší Boží plán tím, že vykoná soud a nastolí své tisícileté království, po kterém přijde věčnost (1 Te 4,13-18; F 3,20-21; Žd 9,28; Mt 24,44; Zj 19,11-21; Zj 21-22). Na základě Jeho díla na kříži je věřící hříšník osvobozen od trestu a moci hříchu (Ř 8,1-4).
BŮH (DUCH SVATÝ)
Věříme, že Duch svatý je třetí osoba Trojice a má stejné božské vlastnosti jako Otec a Syn (Sk 5,3n). Duch svatý byl činný při stvoření a je činný také při spasení člověka (Gn 1,2; J 3,5-7). Věříme, že přišel do světa zvláštním způsobem na den letnic, aby oslavil Krista a umožnil lidem přijmout dar spasení v Kristu (Sk 2). Je to především Duch svatý, kdo usvědčuje lidi z hříchu a obnovuje je (J 16,3.7-15). Duch svatý vstupuje do života člověka ve chvíli spasení a křtem jej uvádí do těla Kristova (jeho církve) (1 K 12,13). Poté přebývá v každém věřícím a zapečeťuje jej až do dne vykoupení (1 K 6,19; Ef 1,13-14; 4,30). Duch svatý naplňuje (vede a ovládá) ty věřící, kteří se mu vydávají. Znovuzrození z Ducha svatého se projevuje nesením ovoce Ducha (G 5,16-17.22-23; Ř 8,5-13). Duch svatý učí věřící a zmocňuje je k plnosti života v Kristu mimo područí hříchu (J 16,13; 1 K 2,9-14). Také věříme, že Duch svatý dává věřícím lidem duchovní dary, které slouží církvi k tomu, aby rostla ve svatosti ve shodě s učením Písma (1 Pt 4,10-11; Ř 12,3-8).
ČLOVĚK
Věříme, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Gn 1,26-27). Bůh člověka přímo stvořil a ten proto nevznikl procesem evoluce (Gn 2,7.18-23). Člověk byl stvořen bez hříchu, aby Bohu vzdával slávu, uctíval ho, sloužil mu a měl s ním společenství (Ko 2,16). Lidé propadli hříchu skutkem neposlušnosti vůči Bohu, čímž si způsobili fyzickou i duchovní smrt, která je oddělila od Boha (Gn 3). Lidská přirozenost je tedy úplně zkažená a člověk je naprosto ztracen, je „mrtvý ve svém hříchu a nepravosti“ (Ř 3,9-19.23; 6,23; Ef 2,1-3). Člověk není sám o sobě žádným způsobem schopný napravit svůj vztah s Bohem (Ř 5, 6-8,12.18-19). Každý se rodí hříšný a je oddělen od Boha a zaslouží si Boží soud a smrt, a proto potřebuje spasení.
SPASENÍ
Věříme, že Ježíš je jediná cesta k Bohu (J 14,6), že krev Ježíše Krista prolitá na kříži je jediným základem pro odpuštění hříchů a pro spasení, které je tak darem Boží milosti (Ef 1,7; Žd 9,22; 2 K 5,21; Ef 2,8-10). Spasení je následováno obnovující službou Ducha svatého a člověk ho nemůže dosáhnout na základě svých vlastních skutků nebo zásluh (G 2:16; Ef 2,8-9). Věříme, že se Bůh před založením světa milostivě rozhodl spasit věřící a zapsat jejich jména do knihy života (Ef 1,4; Sk 13,48; Zj 17,8). Jeho vyvolení tedy nezávisí na rozhodnutí lidí, ale na jeho milosti a lásce (J 6,37-40; Ef 2,5.8; Dt 7,6-8). Každý, který odmítne Ježíše Krista bude stát před Bohem zodpovědný za svůj hřích a za odmítnutí jeho daru spasení (Ez 18,23.32; J 3,18-19; 5,40; 2 Te 2,10-12). Spasení může náležet jen člověku, který svou víru založí na dokonaném díle Ježíše Krista (1 K 15,3-4; Ř 10,9-10). Pokání je činem, kdy se člověk odvrátí od svého hříchu k Bohu, a je také nezbytnou součástí života víry (L 24,47; Sk 2,38; 26,20). „Evangelium je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří“ a ti, kdo Ježíše vírou přijmou, jsou znovuzrozeni a jejich hříchy jsou jim odpuštěny (Ř 1,16; J 1,12-13; 3,1-7.16; Ř 10,9-10; 1 Pt 1,3-5). Stávají se dětmi Božími, jsou nová stvoření v Kristu a „jsou Duchem svatým zapečetěni až do dne vykoupení“ tím, že jim Duch svatý dodává Boží sílu (J 1,12; 2 K 5,17; Ef 1,13-14; Ř 8,14-17.31-39; J 10,27-29; 1 J 5,13). Každý věřící má žít život v poslušnosti, v oddělení od hříchu a v oddělení pro Ježíše Krista (2 K 6,14-7,1; Ř 12,1-2; Žd 12,1-2). Věřící mají chodit Duchem (G 5,16-25).
MANŽELSTVÍ
Věříme, že manželství má uzavírat muž se ženou. Bůh stanovil tuto instituci, aby si manželé mohli vzájemně pomáhat a společně duchovně růst, aby zabránil nemorálnostem a zajistil růst lidské populace. Jakýkoliv sexuální vztah mimo manželství je nemorální. Písmo učí, že křesťané mají uzavírat manželství pouze s věřícími lidmi. Křesťanské manželství je obrazem vztahu Krista a církve. (Gn 1,28; 2,18.24; Mal 2,14-16; Mt 5,27-28, 19,5-6; Ř 1,18-32; 1K 7,2.9.39; Ef 5,21-32)
ANDĚLÉ
Věříme, že Bůh stvořil anděly, kteří ale nesmí být uctíváni. Byli stvořeni, aby sloužili a uctívali Boha (Gn 1,1; Iz 6,1-3). Bůh je vždy používá k tomu, aby konali jeho vůli (Žd 1,6-7.14).
Věříme, že Satan je původcem zla a že je existující duchovní bytostí, nejen zosobněním zla (Gn 3,1-5; Iz 14,12-17; Ez 28,11-19). Satan je padlý anděl, který má z Božího svrchovaného povolení dočasně moc nad světem (Is 14,12-17; Ez 28,11-19; Jób 1-2; 1 J 5,19). Byl úplně poražen na kříži, ale vykonání soudu nad ním bylo odloženo až po uplynutí tisíciletého království, kdy bude svržen do ohnivého jezera (Zj 20,1-3.7-10). Do té doby bude Satan oklamávat svět a snažit se zde na zemi vybudovat své království. Tím se rouhá proti Bohu a také pokouší, obviňuje, napadá a ničí křesťany (2 K 11,14; 1 Tm 3,6; 1 Pt 5,8-9; Zj 12,9). Věřící člověk se mu může postavit svou vírou a spolehnutím se na moc Ducha svatého (Jk 4,7; 1 J 4,4).
CÍRKEV
Věříme, že církev je Kristovým tělem a On je její hlavou (Ef 1,22; Ko 1,18). Církev začala na den Letnic, není totožná s Izraelem a je budována Ježíšem Kristem (Sk 2; 1 K 10,32; Mt 16,18). Členy církve jsou lidé opravdově znovuzrození vírou v Ježíše Krista, kteří jsou pokřtěni Duchem do těla Kristova (1 K 12,12-27). Sbor je viditelným vyjádřením Kristova těla na konkrétním místě. Protože všechny části těla Kristova jsou v Kristu sjednoceny jedním Duchem, měli by křesťané žít v lásce, pokoji a jednotě (Ef 4,1-16; J 17). Účelem církve je prezentovat Krista ztraceným lidem, činit učedníky, shromažďovat se za účelem povzbuzení a přípravy k službě a oslavovat Boha zde na Zemi. (Mt 28,18-20; Sk 1,8; Ef 4,12-16; Ko 1,24-29; Ef 3,21).
Vedení/vedoucími v místních sborech musí být muži, kteří jsou bezúhonní a vyhovují každé kvalifikaci v 1 Tm 3,1-7 a Tt 1,5-9. Na druhou stranu je každý věřící povolán k službě. (Ef 4,12; 1 K 15,58).
OBŘADY / SVÁTOSTI
Věříme, že Písmo uznává jen dva církevní obřady (svátosti) a to jsou křest vodou a večeře Páně. Křest ponořením do vody je skutkem poslušnosti, který následuje spasení a symbolizuje smrt hříchu, pohřbení starého života a zmrtvýchvstání k novému životu (Mt 28,19; Sk 2,38; 8,36-39; 10,47-48; Ř 6,3-4).
Večeře Páně zvěstuje smrt Páně, dokud on nepřijde. Večeře Páně symbolicky připomíná jeho smrt a smírčí oběť za hřích. Chléb a kalich jen symbolizují tělo a krev Krista. Věřící má zkoumat sám sebe, než přijme večeři Páně, aby ji nepřijal nehodně (1 K 11,23-32; L 22,19-20).
VĚČNOST
Věříme, že okamžikem smrti každý věřící člověk ihned vědomě vstupuje do Boží přítomnosti a očekává vzkříšení těla a oslavení těla při návratu Ježíše (2 K 5,6-8; 1 K 15,12-58; L 23,39-43; 1 Te 4,13-18). Věřící lidé tak budou prožívat věčný život s Bohem – věčné společenství s Bohem naplněné uctíváním a službou (J 3,16; Zj 21-22).
Věříme, že každý nevěřící člověk v momentě smrti ihned a vědomě vstupuje do oddělení od Boha a očekává vzkříšení těla k věčnému soudu, odsouzení a trestu. (L 16,19-31; J 3,18.36; Zj 20,5.11-15; 2 Te 1,5-10).
